Vědomá komunikace se Simonou Babčákovou: Klíč k osobnímu růstu a harmonickým vztahům

Jak jste se dostala k práci s vědomou komunikací a co vás k tomu vedlo?

Je to přirozený důsledek mé životní cesty a hledání. Od mládí jsem vnímala, že sociální prostředí, které mě obklopuje, nemá logiku. Jestliže nechceme být zraňováni, proč zranění vytváříme? Jestliže všichni toužíme po lásce a přijetí, proč krmíme nenávist a pletichy? A jak jsem hledala odpovědi na své palčivé otázky, odkud jako lidstvo kráčíme a kam, zvědomovala jsem si sama sebe a uvědomila si, že svůj život tvoříme skrze vztahy a ty tvoříme komunikací.

Jaké jsou nejčastější chyby, které lidé dělají při komunikaci, a jak se jim vyhnout?

Já bych to ani nenazvala slovem chyby. My si často neuvědomujeme, že jediná stálá věc je změna. Že se neustále vyvíjíme a mění se i naše priority, potřeby a hodnoty. Nejčastěji vytváříme velmi rychlé domněnky na základě svých rodinných vzorců, svých strachů, které si ani neuvědomujeme. Často se bráníme, aniž by na nás bylo útočeno. Bereme si věci příliš osobně a ztrácíme nadhled a schopnost sebereflexe. Máme pocit, že když si přiznáme jednu chybu, jednu slabost, tak padá celá naše sebehodnota. Bereme druhé lidi jako samozřejmost, nedoceňujeme je, ani v duchu ani nahlas. Málo se chválíme, málo si děkujeme. Málo se omlouváme. Přitom v omluvě je informace, že jsme to neudělali schválně a přináší to úlevu oběma stranám. Musím říct, že ,,promiň“ je magické slovo. Omluvu si nemůžeme vynutit a ani nefunguje, když ji řekneme pouze formálně, aby byl klid. To musíme cítit. A pokud nejsme ochotni cítit třeba to, že si připadáme jako blbci, tak nemůžeme adekvátně reagovat a zvolit vhodné komunikační nástroje. A tím poškozujeme jak své vztahy, tak svůj život.

Jaký je vztah mezi vědomou komunikací a osobním růstem?

Samozřejmě to jde ruku v ruce. Když znám sám sebe, jsem v kontaktu se svou sebehodnotou, není pro mě komunikace tak ohrožující. Umím vyjádřit, co potřebuji, nastavit si hranice a být laskavý. Pro mě hlavním důsledkem sebepoznání a vědomé komunikace je větší laskavost. K sobě, k druhým a láska k veškerému stvoření.

Jak mohou lidé používat vědomou komunikaci v pracovním prostředí a jaký vliv to může mít na vztahy v týmu?

Naprosto zásadní. Pokud všichni máme stejné know-how a víme, jak si nebrat věci osobně, jak výhodné je spojovat úhly pohledu, že jsme všichni jedineční, že nic není samozřejmost, jak mapovat skryté motivace, být transparentní, nastavovat hranice, vytváříme bezpečné pracovní prostředí a můžeme si potom k sobě dovolit i vtípky a spolupracujeme radostně. Zkrátka nás baví chodit do práce. A víme, že spokojený člověk je výkonnější a dobrovolně. Takže máme větší produktivitu, lepší imunitu, takže méně zdravotních absencí a menší pracovní fluktuaci, takže si ušetříme neustálé zaučování nových lidí a riziko kolektivní nekompatibility.

Jaké jsou největší výzvy, které jste musela překonat při rozvíjení mindfulness a vědomé komunikace v podnikání?

To je proces, který je celoživotní a stále trvá. Největší makačku mi dává přepsat programy z dětství a rodinné programy chudoby. Všude se píše, že se musíme přijmout, jací jsme a mít se rádi. Ale když se do toho člověk dá a dostane se do hloubky, tak zjistí, jak jsou brázdy mentálních zlozvyků hluboké. Takže se neustále vyvíjím a jdu krok za krokem podle toho, jak se mnou komunikuje realita. Protože má realita, kterou žiju, je pro mě kontrolní orgán, který mi ukazuje, jestli vnitřní změny skutečně probíhají, nebo je pouze nárokuji.

Jaký je vztah mezi vědomou komunikací a emocionální inteligencí?

Neumím si představit, že by bez emocionální inteligence mohl někdo aplikovat vědomou komunikaci, vzhledem k tomu, že dominantní součástí vědomě komunikace je cítění. Bez ochoty cítit nemůžeme vědomě tvořit svůj život, protože necítíme, co jsou naše skutečné potřeby a sny. A pak žijeme vymyšlený život. To, co jsme rozumem vyhodnotili, že je správné. Ale lidská bytost má mnoho vrstev a nejde vymyslet. Takže rozum velmi rychle narazí na překážky, které nelze pochopit hlavou. Také bez ochoty cítit nemůžeme cítit potřeby druhých, rozvíjet empatii, rozšiřovat úhly pohledu, skládat si mapu svého obrazu světa a vědomě tvořit svůj život.

Jak mohou lidé využít vědomé komunikace v osobních vztazích a jak to může pomoci zlepšit komunikaci a porozumění mezi partnery?

Když si uvědomujeme souvislosti našich rodinných vzorců a našich zranění a vědomě se rozhodneme, že kromě toho, že spolu budeme budovat domov, vychovávat děti a mít sex, můžeme se i léčit, dochází k docenění a ocenění. A přibude víc pochval a pozitivních motivací. Takže pak se domů víc těšíme a vážíme si možnosti společně stráveného času. A nebojíme se poskytnout si svobodu, když ji potřebujeme. Nevnímáme partnera jako konkurenci. Konflikty procházíme vědoměji a tím pádem laskavěji. A víme, že konflikty k životu patří. A jsou důležité a mají svou funkci. Když oba partneři mají informace, jakou má konflikt důležitou funkci a jak jím procházet, aby nebyl toxický, tak pak nemusí být v našem partnerském životě přítomno drama a agrese.

Jaké jsou vaše oblíbené cvičení nebo praktiky, které lidem doporučujete, aby rozvíjeli svou vědomou komunikaci?

Já využívám několik nástrojů psychohygieny. Od rozhovorů s podobně naladěnými blízkými přes komunikaci ve svém vnitřním světě skrze vizualizace (tady používám několik technik) až po komunikaci s bytostmi v přírodě. Ale hlavně je to ochota k sebereflexi. Na cestě sebepoznání, seberozvoje a sebekultivace musíme nejdřív projít branou ochoty. To není taková samozřejmost. Musíme být ochotní setkat se i se svými ,,fujki“ kvalitami a shodit falešný obraz o sobě. Znám lidi, kteří chodí na semináře, ale branou ochoty neprošli a jenom přemalovávají hnědou na  růžovou a v jejich životě se nic k lepšímu nemění, nic se nekultivuje ani nehojí a oni potom jenom vystřídají učitele. Ale učitel nebo průvodce nám pouze poskytuje příležitost něco uvidět nebo objevit, není záruka, že dojde ke změně. Vždycky je to naše ochota a naše práce. Vždycky to děláme my. Proto také neneseme zodpovědnost za to, když nás
někdo nechce nebo nemůže pochopit nebo si z přednášky neodnesl, co jsme chtěli. Můžeme mít jenom čisté svědomí, že jsme se o to pokusili všemi prostředky, které jsme měli v danou chvíli k dispozici. Vždycky jsme 100% zodpovědní za našich 50 % v každém vztahu.

Jaký je váš názor na to, jak vědomá komunikace může pomoci při řešení konfliktů?

Součástí kurzu Vědomé komunikace jsou i techniky, jak procházet konfliktem. Jak respektovat správné načasování a formu. Uvědomění, kdy na sebe co můžeme a kdy nemáme nárokovat. Jak ošetřit své silné emoce. Jak nastavit hranice, aby se konflikt nestal toxickým a místo vyčištění vzduchu a skládání úhlů pohledu a následné intimity jsme naopak nezvětšili emoční vzdálenost a nevybudovali mezi sebou ještě pevnější zeď.

Jakou radu byste dala lidem, kteří chtějí začít rozvíjet svou vědomou komunikaci a zlepšit své vztahy?

Projít branou ochoty, to znamená uvědomit si, že svůj život skutečně tvořím, ať už vědomě nebo nevědomě. Projít branou odvahy, to znamená uvědomit si, že mi můj život za to stojí a já sobě si za tu snahu stojím. A pak už se cesta objeví. Těch možností je dnes velké množství a každý si může najít tu, která vyhovuje právě jemu. Neexistují univerzální rady, jsme jedinečné bytosti, ale existují principy, podle kterých žijeme a tvoříme. Já jsem je studovala ve výcviku Principů života u Ireny Mikešové (a mnoha dalších, ale tento výcvik byl nejvýživnější a pro mě nejzásadnější). A ty můžeme mapovat a osvojovat si je. A to bych přála všem, protože zvýšená kvalita života se projevuje jako  radost ze života a prožívání lásky v mnoha podobách. A to je krásné, radostné, dojemné a něžné. A já věřím, že potom budeme tvořit společnost, ve které se nám bude dobře žít ve všech obdobích našeho života.