Václav Marhoul, režisér, který na Českých lvech čekal všechno, jen ne 9 ocenění

Režisér Václav Marhoul se s námi ke společné debatě setkal 5. března v útulných prostorech karlínského co-workingového centra WorkLounge a bez zaváhání spustil příběh o své cestě k úspěchu v roli režiséra, kterou odstartoval v roce 2003 se svým prvním snímkem Mazaný Filip. Už tehdy si na vlastní kůži vyzkoušel, jak náročné je zajistit filmu mediální úspěch, a během dvou hodin nás tak provedl úskalími světa filmové propagace a postupně také odhalil zákulisí cesty na výsluní jeho doposud nejúspěšnějšího filmu Nabarvené ptáče.

PR ptáčete v rukou Václava Marhoula, agentury a českého distributora
Václav Marhoul pracoval na snímku Nabarvené ptáče bezmála jedenáct let. První dva roky zabralo jen samotné úsilí o získání práv od amerického nakladatelství Spertus. Další tři roky pak psaní scénáře. A další čtyři roky samotné zafinancování projektu. Ve všech těchto obdobích se PR aktivit zhostil režisér, scenárista a také producent Václav Marhoul sám. Vydával přes ČTK tiskové zprávy jen ve chvíli, kdy vývoj díla dosáhnul nějakého důležitého mezníku, kterým kupříkladu bylo zvláštní ocenění poroty ceny Krzysztofa Kieslowského za nejlepší scénář v roce 2013 a které se každý rok uděluje při festivalu v Cannes. Ovšem ve chvíli, kdy došlo k rozhodnutí jít do příprav a posléze pak do natáčení, které trvalo další rok a půl, se vše v oblasti PR přešlo do kompetence agentury 2 Media, která pracuje pro význačné české filmaře. Po následných dokončovacích pracích a ve chvíli, kdy vybraná česká distribuční společnost Bioscop začala plánovat nasazení do českých kin, celá propagace, marketing, PR strategie, koncepce a jeho realizace přešla do rukou právě jejího týmu.

Zajímavost: Václavu Marhoulovi se, na rozdíl od předešlé nemalé konkurence, podařilo už na první schůzce s vedením vydavatelského domu v USA získat práva na zfilmování Kosińského románové předlohy a to díky své upřímnosti a přesvědčení, že kniha není o násilí, ale o lásce a naději.

Cesta českého snímku do zahraničí
Pro cestu filmu do zahraničí a jeho případnou distribuci je klíčové včas oslovit tzv. sales agenta. Tedy společnost specializovanou zcela výhradně na prodej filmu distributorům z celého světa. „Člověk by se mohl mylně domnívat, že nejdřív natočí film, a když je hotový, začne ho teprve nabízet. Fakt je ten, že v momentě, kdy film dotočíte, už o něj absolutně nikdo nemá zájem, protože trh očekává filmy, které už právě byly s dostatečným předstihem avizovány“ uvedl Václav Marhoul s tím, že ve skutečnosti komunikaci s potencionálními sales agenty musí producent začít tak dva až tři roky před začátkem samotného natáčení filmu. Pokud se rozhodnete prosadit film do zahraničí, čeká vás nepředstavitelná konkurence. Tisíce filmů se každoročně utkávají o přízeň zahraničních sales agentů, kteří jako jediní mají vliv, kontakty a schopnosti napomoci tomu, aby se právě váš film dostal k zahraničnímu divákovi. Projít přísným sítem a získat si pozornost některého z nich je obrovská dřina, ale, jak připouští Václav Marhoul, úspěch podle něj závisí z velké části také na okolnostech, aktuálnímu společenskému naladění a mnoha dalších faktorech, které lze jen těžko předvídat. Jeho snímku Nabarvené ptáče zazářila naděje v momentě, kdy ho sama oslovila Hengameh Panahi, ředitelka Celluloid Dreams, jedné z neprestižnějších filmových společností současnosti, a nekorunovaná královna francouzského filmového průmyslu, která patří mezi absolutní špičku právě mezi světovými sales agenty. A tak začala cesta Nabarveného ptáčete do povědomí zahraničního diváka a posléze celého světa. Panahi díky své profesionalitě pomohla Václavu Marhoulovi postoupit do hlavní soutěže festivalu v Benátkách, kde obdržel cenu studentské poroty. To už nebylo tak daleko od chvíle, kdy měl film prorazit také v USA.

Od chvíle, kdy se Václav Marhoul stal v očích veřejnosti režisérem filmu oceňovaného na festivalu v Benátkách, jeho mediální obraz a vše, co práci s médii doposud obnášelo, nabral úplně nové obrátky. Tehdy až 37 rozhovorů s novináři denně mu v průběhu festivalu s minutovou přesností plánoval publicista a profesionál Charles Mc Donald, který každoročně pracuje pro nejlepší režiséry, respektive pro jejich filmy, které se dostaly do hlavní soutěže festivalů v Berlíně, Cannes a Benátkách. Václav Marhoul konstatoval, že dodnes dostává pozvánky na rozhovory, kvůli kterým je často potřeba letět přes celou Evropu. Po úspěchu v Evropě film čekal také úspěch v USA. Nabarvené ptáče se promítalo v sekci Special Screenings na filmovém festivalu v Torontu, což je vstupní brána na americký kontinent. Poté byl uveden na 55. Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu, odkud si kameraman filmu Vladimír Smutný odnesl cenu za nejlepší kameru. Vše vedlo k tomu, že režisér se svým dílem postoupil do užší nominace na Oscary v kategorii mezinárodní hraný film.

Režisér navíc uvedl zajímavost k boji o nejprestižnější cenu Oscar udělovanou americkou Akademií filmového umění a věd. Zde se propagace filmu, která z velké části předurčuje jeho úspěch, běžně pohybuje od 2 do 3 milionu dolarů. A zatímco svého času film Ida ze sousedního Polska získal od vlády na propagaci miliony dolarů, Nabarvené ptáče operovalo s rozpočtem od Státního Fondu Kinematografie s částkou ve výši 75 000 dolarů. Otázkou tedy zůstává, do jaké míry mohla mít tato skutečnost dopad na konkurenceschopnost snímku v mezinárodním měřítku.

Na vnímání a reputaci filmu měly vliv i další faktory
Václav Marhoul zmínil ale také další, hůře ovlivnitelné faktory, které filmu přinesly výraznou publicitu. Například skutečnost, že na festivalu v Benátkách z projekce pro kritiky a novináře odešlo z celkově přítomných 1500 diváků asi 70 lidí. Média toto zkreslila a zveličila do té míry, že uvedení filmu na festivalu provázely masívní útěky z kina, rozpoutala se mediální aféra a veřejná diskuze, která pronikla i do českých médií. Režisér připustil, že tímto snímek paradoxně získal nepoměrné množství mediálního prostoru ve srovnání s ostatními snímky festivalu. Navzdory obavám, že by aféra mohla negativně ovlivnit uvedení snímku do českých kin, návštěvnost Nabarveného ptáčete v českých kinech dokonce přesáhla 100 tisíc diváků.

Publicitě filmu bezesporu pomohla také režisérova osobnost a vztahy s kolegy. Ačkoliv zahraniční hvězdní herci měli na základě smlouvy povinnost v rámci svých možností a přesvědčení šířit dobré jméno filmu, mnozí mimo to nešetřili chválou na režisérovy schopnosti a kolegialitu, lidský přístup a mnohé další kvality, které pomáhají budovat jeho profesionální image nejen v českých médiích.

Shrnutí (Propracovaná PR strategie i příznivá souhra okolností)
Na tuzemském trhu má v době vývoje látky a projektu vše na starosti sama produkce filmu, v přípravách a při natáčení pak profesionální PR agentura a nakonec před naprogramováním a následným nasazením do sítě českých kin producentem vybraný distributor filmu. Na zahraničním trhu je postup o dost komplikovanější. O propagaci filmu za účelem jeho komerčního úspěchu je určitě důležité přemýšlet od začátku jeho vzniku. Komunikaci se sales agenty je nutné začít i několik let před jeho dokončením. Pokud v konkurenci dalších tisíců filmů daný sales agent věří filmu natolik, že dílo má vysoký potenciál uspět, ujímá se oficiálního světového obchodního zastoupení a s tím posléze i celého PR a marketingového plánu, včetně snahy prosadit film na prestižní filmový festival, nejlépe pak do hlavní soutěže. Pokud se to podaří, filmu se dostane ze strany sales agenta vlastního týmu PR specialistů, kteří zodpovídají za jeho mediální agendu a v průběhu festivalu je také jediným, kdo je kupříkladu oprávněn napřímo komunikovat s novináři za účelem sjednávání rozhovorů. Získáním prostoru na evropském mezinárodním festivalu samozřejmě následně přináší velkou šanci zabodovat s filmem i v zámoří. Jak sám Václav Marhoul připustil, komunikace ve filmovém průmyslu je v mnohých případech poháněna emocemi a jen velmi těžko lze jen na základě kvality daného snímku předpovědět, jestli na mezinárodní úrovni uspěje. Snímek Nabarvené ptáče si zatím vysloužilo ocenění od studentské poroty na MFF v Benátkách, ocenění za nejlepší kameru na festivalu v Chicagu, za nejlepší kameru a scénář na festivalu židovských filmů ve Varšavě, cenu určenou pro nejlepšího režiséra na MFF v Kalkatě, cenu Mezinárodní federace filmových kritiků a ocenění za kameru na MFF Camerimage v Toruni, nominaci na americkou cenu Satellite Award za nejlepší cizojazyčný film, nominaci (tzv. shortlist) na Oscara v téže kategorii, cenu kritiků na festivalu židovských filmů v Miami, 9 ocenění Českým lvem a naposledy cenu pro nejlepšího režiséra na festivalu FEST v Bělehradu. Film bude postupně uveden v zhruba 35 zemích světa.