Jaká je role asociací v lobbingu a jejich postavení ve světě? Václav Nekvapil v rozhovoru pro PR Klub

Jaká je podle Vás role asociací v lobbingu?
Asociace jsou, řekněme, jistou kompenzační pomůckou, která nejen pomáhá vytvářet kompromis napříč odvětvími, ale zesiluje hlas a vliv jednotlivých aktérů, dodává jim páku a zvyšuje jejich sílu. To ostatně platí i naší asociaci PA agentur, když se začal řešit zákon o lobbingu, byl pro nás důležitý i nějaký společný hlas. Ačkoliv například Svaz průmyslu a dopravy ČR je co se týče odborné úrovně a profesionality velmi kvalitní a dovede za firmy efektivně lobbovat, u většiny ostatních asociací a komor, je bohužel lobbistická role výrazně nižší, a to především kvůli tristní personální a finanční kapacitě.

Spatřujete nějaký rozdíl v situaci u nás a v zahraničí?
V porovnání s Bruselem je u nás u asociací problém výrazné neefektivity, a to zejména z důvodu nedostatečné kapacity a finančních prostředků nutných k zaplacení schopných lidí a investic do společných projektů. V Bruselu toto funguje lépe, firmy si mnohem více uvědomují, že schopné lidi je potřeba dobře zaplatit a vyplatí se je tedy sdílet s ostatními. Mnohé asociace v Bruselu jsou spravované lobbistickými agenturami, které takto prostřednictvím společného tajemníka spravují třeba pět asociací. Zásadní je sledovat relevantní informace a rychle je posílat správným směrem dál – vůči členům i naopak vůči policy-makers. Ne každá firma by si ale měla najímat agentury. Mnohdy se opravdu spíše vyplatí, když firma vstoupí do kvalitní asociace, než když si najme externího nebo interního lobbistu. Co je třeba znát, je zachyceno v definici 4P - politics, policies, processes, people. Přesvědčování funguje ve firmách i interně - mnohdy ani interně nejste schopni kolegy přesvědčit, že je daná věc potřebná.“

A jak vnímáte postavení agentur ve světě lobbingu?
Agentury často pracují pro globální firmy a na ty se často veřejnost dívá jako na někoho, kdo tahá za všechny nitky, přitom v Česku pro ně pracuje třeba jen několik lidí. Je to čistě otázka kapacit, tzn. na kolik se firmě vyplatí, nebo nevyplatí kvůli malé České republice zaměstnávat dobře placeného in-house člověka, a zda z jejího pohledu není výhodnější soustředit tým do Bruselu, Berlína, Varšavy, Londýna, zatímco v Česku mají agenturu, která je filtrem mezi nimi a vnějším světem. Sami se pak rozhodnou, nakolik se jim vyplatí se i ve velkých věcech, které mohou stát i desítky milionů, angažovat. To je někdy z vnějšku těžko pochopené, my jsme někdy takovým nárazovým pásmem. Čím více s klienty pracujete, tím více jste „uvnitř“, znáte jejich problémy, více se s nimi ztotožňujete. Na druhou stranu pak jste i vy pro stakeholdery jejich kontaktní osobou, pákou, která svého klienta přesvědčí, „zlobbuje“, aby se v některé věci angažoval. Ne vždy se vám to podaří.”

Co je podle Vás důležité při samotném kontaktu s politiky a s veřejnou správou?
V Parlamentu se po volbách mění více než 50 % lidí, je proto nutné s představiteli veřejné správy neustále udržovat vztahy. Politici se přesouvají mezi institucemi, na ministerstvech naopak lidé zůstávají a úroveň kompetence je mnohem vyšší než v Parlamentu. Důležitá je pak empatie - jinak budete komunikovat s úředníkem, který věci skutečně rozumí a má na ni nějaký názor, jinak je třeba jednat třeba s poslancem, který věci nemusí tolik rozumět, ale taky má na ni názor.”

Jaké jsou podle Vás úskalí lobbingu?
Řada bývalých politiků má pocit, že jen proto, že se pohybovali na ministerstvech, mají dostatek kvalifikace dělat lobbing. Pak ale narazí na mezinárodní prostředí a vidí, že těch požadavků je mnohem více. Musejí znát nejen lidi, ale i věcnou stránku věci a mechanismus fungování státu, který je čím dál složitější disciplínou.